Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V Česku umírá v souvislosti s porodem 500 miminek ročně

28. 04. 2017 5:26:05
Tak vypadá do běžné mluvy přeložený odborný demografický termín, že míra perinatální úmrtnosti je v Česku dle Českého statistického úřadu 4,58 ‰.

Jedná se o údaj z roku 2012, kdy celkový počet narozených dětí byl 107.117. V tom roce 366 miminek svůj příchod na svět nepřežilo (tzv. mrtvorozenost) a 105 zemřelo do 7 dnů po porodu (tzv. časná novorozenecká úmrtnost). Tyto dva smutné údaje se sčítají a dohromady dávají demografický parametr zvaný perinatální úmrtnost, který se vyjadřuje v jednotkách promile. Umožňuje tak porovnávat vývoj zdravotnictví v časové ose, kvalitu jednotlivých zdravotnických a společenských systémů navzájem apod. Míra perinatální úmrtnosti byla na začátku devadesátých let v Česku kolem 10 ‰, zlepšováním lékařské péče se ji daří snižovat. Za snížením ale také stojí intenzivní screening vrozených vad, kdy jsou plody, které by se narodily později jako neschopné života a zvýšily statistická čísla, usmrceny v časnějším stádiu těhotenství a označeny za potrat.

A suchá řeč statistiky též zřejmě odlidšťuje a zastírá bolestnou zvěst o smrti a jejím skutečném rozsahu. Když se podíváme do současných internetových diskuzí, kolem miminka zemřelého minulý týden při porodu mimo zdravotnické zařízení, vypadá to, že většina diskutujících žije v přesvědčení, že porodit ve zdravotnickém zařízení znamená nulové riziko. Že v porodnici zkrátka novorozenci ani matky neumírají.

Jak ukazuje statistika, to není pravdivý obraz skutečnosti. Obdobná tragédie, jaká se odehrála v domě na Blanensku, se, vzhledem ke statistickým číslům, odehraje zhruba denně a i častěji v některé z českých porodnic. Bez zájmu médií, rozruchu na sociálních sítích a policejní šikany zdravotnického personálu a rodičů.

Nezájem médií je celkem jasný. Kdyby denně vycházely noviny s palcovým titulkem „Mrtvý novorozenec v porodnici“, těžko to bude noviny prodávat. Diskuze na sociální síti jsou pochopitelné, zvláště vzhledem k absenci úplných a objektivních informací o českém porodnictví, kdy oficiální zdravotníci upozorňují pouze na tragické případy, které se odehrály doma.

Co je nepochopitelné, je policejní šikana rodičů, jejichž dítě se narodilo mimo zdravotnické zařízení. Porod mimo zdravotnické zařízení není ani přečinem, ani trestným činem. Nad tím, že policie zadržela otce dítěte a znemožnila mu podporu manželky v těžké životní chvíli, zůstává rozum stát. Na základě čeho? Jediné, co mne napadá, je podezření z vraždy novorozence. Pak ovšem by měli zadržet též záchranáře, kterým novorozenec později zemřel a každého lékaře a porodní asistentku, kterým zemře novorozenec při porodu v porodnici. Ovšem, vzhledem k četnosti případů, to by za chvíli neměl kdo v Čechách poskytovat porodní péči.

Čeští zdravotníci používají míru české perinatální úmrtnosti jako naleštěné jablíčko, kterým argumentují, že české porodnictví je špičkové a netřeba v něm cokoliv měnit. Rozhodně ne zavádět do systému plánované domácí porody s asistentkou, či porodní centra, umožňující porod bližší ženské přirozenosti. To je vysoce rizikové, to by se nám tato statistika zhoršila.

Jsem přírodovědkyně – a pokud uvádím v mém oboru nějakou skutečnost, musím ji mít podloženou fakty. Měřením, hodnocení výsledků. Statistikou. Zkusila jsem, zda něco podobného funguje i ve zdravotnictví – tj. zda jsou publikovány studie, umožňující porovnat rizika domácích porodů a rizika nemocničních. A ejhle. Je jich přehršel. Medicínská věda se nevymyká přírodovědě – publikuje recenzované odborné výsledky. Jen asi jediný, kdo je v Čechách četl, byl doktor Cvach.

Ale ne, to českým lékařům křivdím. Když jsem v roce 2009 přišla se stohem separátů do porodnice, požadujíc postup v Čechách non-lege artis, v zahraničí běžný, lékařka publikace s úsměvem odsunula a řekla „Víte, já si občas taky něco přečtu. Vím, že vaše argumenty jsou podložené“.

Bohužel, ta porodnice již neexistuje. Zřejmě byla příliš pokroková a zaváděla zkažené západní móresy. Třeba jako svobodnou volbu poloh, pohybů a zvuků v první i druhé době porodní, porod bez zbytečné medikalizace, monitor miminka vsedě, kdy se lépe prodýchávají i snášejí kontrakce a žena ani dítě se nedusí, neb těžká děloha neutlačuje cévy v břiše. Ochrana hráze místo nástřihu, dotepání pupečníku, nerušený bonding, respektující a podporující jednání s rodičkou a podobně. Ale konec snění a vzpomínek, zpět k racionálním datům.

V roce 2014 vyšla rozsáhlá metaanalýza, shrnující studie o rizicích domácích porodů (odkaz na kompletní studii níže). Cituje tři studie z Austrálie, dvě z Kanady, dvě z Japonska, čtyři z Nizozemí, po jedné z Nového Zélandu, Norska a Švédska. Data získaná při tisících, v Nizozemí dokonce statisících domácích porodů. K mému překvapení, rozdíl v míře úmrtnosti novorozenců při domácím porodu a při nemocničním porodu je všude hodnocen jako – nesignifikantní. Ve Švédsku je míra novorozenecké úmrtnosti (do 28 dnů po porodu) 2,2/1000 doma, 0,7/1000 v nemocnici. V Norsku je pro perinatální úmrtnost zjištěna shodná míra 0,6/1000 pro porod doma i v nemocnici a pro novorozeneckou úmrtnost 0,6/1000 doma a 0,9/1000 v porodnici. V Nizozemí umírá při porodu doma prvorodičkám 1,02 novorozence z tisíce, při porodu v nemocnici 1,09 novorozence z tisíce. Působí to směšně, já vím, taková je ale řeč statistiky, když se přepočítává na porovnatelná čísla. Čísla pro nizozemské vícerodičky jsou 0,59/1000 doma a 0,58/1000 v porodnici. Čísla jsou výrazně nižší, než celková míra perinatální úmrtnosti v Nizozemí, která je 5,7/1000, Švédsko a Norsko mají 4,9/1000 – důvodem je zřejmě fakt, že porovnávána jsou data tzv. nízkorizikových rodiček, tj. zdravých žen bez zdravotních komplikací, zdravotnicky indikovaných pro porod doma

Nizozemsko bylo dlouho kritizováno za míru perinatální úmrtnosti 10 ‰, kterou mělo, na rozdíl od ostatních vyspělých evropských zemí, ještě po roce 2000. Na druhou stranu, při studiích demografie na začátku devadesátých let nás učili, že snižování úmrtnosti pod tuto hranici není příliš žádoucí, protože kvalita života přeživších není dobrá. Ale s postupem vědy rostou i možnosti a tak vyspělé země pracují na zlepšování a soutěží mezi sebou, kdo má lepší statistiku.

Ovšem Norsko a Švédsko mají, i přes existenci domácích porodů v systému, celkové výsledky perinatální úmrtnosti srovnatelné s Českem. Na špici je v tomhle směru Japonsko s 1,2‰ perinatální úmrtnosti, které krom domácích porodů má i porodní centra s porodními asistentkami. Jak to, že ti Japonci jsou v perinatální úmrtnosti 4x lepší než my, a přitom mají ty, dle českých zdravotníků, šíleně nebezpečné domácí porody přímo systémově? A jak to, že v Čechách to nejde? Já sice chápu, že Pendolino není Šinkansen, ale ... za zamyšlení to stojí. A ještě ty jejich výsledky – 5,477 žen rodících buď doma s asistentkou nebo v porodním centru s asistentkou – novorozenecká úmrtnost nula. Další studie totéž a míra císařských řezů pro tyto ženy 2,4% resp.2,5%.

A tím se dostáváme k otázce transferu (asistentky pochopitelně nedělají císařské řezy doma) a vlivu porodu na rodičky. Nejdřív transfer – to je ta v Čechách tak ožehavá otázka, kdy nastanou komplikace a musí se jet do nemocnice. Zahraniční studie udávají míru transferu 17 - 30%, ne vždy je to ale záchranka, většina je přesun vlastními silami. Akutní transfer má míru 5 – 7%. V zahraničí běžné, součást statistik o kvalitě lékařské péče – u nás zase soustečko pro bulvár. A pranýřování rodičů veřejností, že si to mají zaplatit nebo neobtěžovat systém a zdechnout pod smrčkem. Jenže – všichni si platíme zdravotní pojištění. Všichni máme právo na první pomoc v akutní situaci – a dokonce, všichni máme povinnost ji potřebným poskytnout. Jen mi tak napadá, mají vůbec záchranáři právo o svých výjezdech informovat tisk?

No a jak vypadá naleštěné jablíčko české perinatální úmrtnosti jako doklad špičkového porodnictví ve světle statistiky o rodičkách? Už ne tak krásně. V roce 2012 bylo 26 % porodů ukončeno císařským řezem, u 34% byl proveden nástřih hráze, u 16% došlo k poranění děložního čípku či hráze. V roce 2012 proběhlo jen 13% porodů bez jakékoliv medikace, nejčastěji (v 83%) byla podána uterotonika. Dlouhodobá úmrtnost rodiček při porodech v Čechách je 0,1/1000, to je kolem deseti žen ročně. V tomto konextu není od věci zmínit, že riziko smrti při porodu císařským řezem je 10x vyšší než u přirozeného porodu a doporučená míra císařských řezů Světovou zdravotnickou organizací je do 15%, lépe 10%.

Když se podíváme, jak to chodí jinde, už bylo zmíněno Japonsko – míra císařských řezů 2,4% u domácích porodů, míra epiziotomií 5% u prvorodiček, 1% u vícerodiček, též pro porody s asistentkou. Švédsko – u domácích porodů je míra epiziotomie 1%, u nemocničních 7%, k natržení hráze dojde u 18% porodů doma, u 31% v nemocnici. V Norsku je epiziotomie součástí 13,3% porodů doma, 16,7% v nemocnici. V Austrálii míra epiziotomie u domácích porodů 3,6 %, u nemocničních 21,7%, císařským řezem skončí 9,2% porodů plánovaných původně doma a 27,1 % nemocničních. Holandské studie uvádí míru závažné mateřské morbidity (pozor, morbidita není úmrtnost, ale těžké zdravotní komplikace) 1,5/1000 u domácích porodů a 2,42/1000 u nemocničních porodů.

Co z těchto dat plyne? Že domácí porod je k ženě šetrnější, všude, kde je součástí zdravotní péče. Hrozí jí při něm menší riziko císařského řezu, nástřihu hráze a dalších poporodních komplikací (odkaz na celou studii viz níže). Že riziko úmrtí novorozence je doma srovnatelné s porodem v nemocnici, v některých studiích o něco vyšší, srovnatelné, či nižší – ale rozdíly jsou hodnoceny jako nevýznamné. Ovšem – ani tady, ani tam, není riziko smrti nulové. To je už život. Popravdě, nedivím, se paní Šichtařové, že rodí doma – předpokládám že jako ekonomka též umí číst statistiky a hodnotit pro a proti. A reprodukční orgány nezatížené jizvami mají i jiné klady, než jen co se týče dalších porodů. Ale chce to šikovné zdravotníky, které krom perinatální úmrtnosti zajímá také rodička – a to jsou bohužel spíše porodní asistentky, než vystudovaní lékaři. Pýchou historických porodních asistentek v Japonsku a důkazem jejich umu byla nepoškozená hráz rodičky, z níž neukápla kapka krve. V Čechách máme 34% nástřihů a 18% ruptur.

A jak to tedy vypadá v Čechách dál? Když půjdete rodit do porodnice, máte 60% pravděpodobnost, že skončíte budˇs rozříznutým břichem, nebo rozstřiženými rodidly. Máte pravděpodobnost 3 – 5‰, že vaše dítě porod nepřežije, 0,1 ‰ pravděpodobnost, že porod nepřežijete vy. Ale pozor – vtipné je to, že data o perinatální úmrtnosti již zdaleka nezahrnují jen porodnice. Od devadesátých let se v Čechách též rodí doma. Česká statistická data – ta z Českého statistického úřadu – zahrnují i statistiku domácích porodů. Těch se odehrává několik set ročně – možná 200, možná 700. Některé neplánovaně, překotně, některé záměrně. Jsou ve statistickém systému, podílejí se na výpočtech perinatální úmrtnosti – a světe div se, pořád jsme na špici. Jen zdravotnickou statistiku k nim nemáme, protože všechny porody jsou hlášeny přes matriku Českému statistickému úřadu.

Ve zdravotnické statistice vedené ÚZIS data z plánovaných domácích porodů s asistencí zcela chybí, protože se nesbírají. Do roku 2011 probíhaly domácí porody bez regulace systémem. Od toho roku s postihem pro porodní asistentku, která by porodem provázela, až ve výši 1 mil. korun. Systému se z tolerance povedlo porodní asistenci dostat do ilegality. Patříme k celým čtyřem evropským zemím, které to tak mají – spolu s Litvou, Ukrajinou a Chorvatskem. Na západ a sever od nás jsou země, které domácí porod s kvalifikovanou porodní asistentkou mají jako součást veřejné zdravotní péče, se standardy a povinností vzdělávat se a dodržovat zásady. Země jižně a východně od nás většinou mají stanovená pravidla, ovšem na péči z veřejného rozpočtu nepřispívají, či situaci neřeší vůbec - i když diskuze jak domácí porody do systému lépe začlenit probíhá, viz Španělsko.

A tak v kontextu Evropy i ostatních vyspělých státu nezbývá, než se zeptat českého oficiálního porodnictví: „Kam to kráčíme?“ S ostrakizací lidí, kteří si přejí i jinou porodní péči, než nemocniční? Se zásahy policie vůči těmto lidem a šikanou těchto lidí ze strany zdravotníků?

K rozvinutým zemím, mezi něž se hodnotami perinatální úmrtnosti řadíme, nebo zpátky do Mordoru, kde jeden názor vládne všem, jeden všem káže a jiná verze reality je nepřípustná, byť možná pravdiě podobnější?

Jak můžete mluvit o vysokých rizicích domácích porodů, když k nim máte v rámci Čech nulové specifické statistické podklady? Když se jich ročně uskuteční stovky a celkové statistické ukazatele se přesto (a možná právě proto) zlepšují?

(https://www.dovepress.com/planned-home-birth-benefits-risks-and-opportunities-peer-reviewed-fulltext-article-IJWH

http://elpais.com/elpais/2014/12/19/media/1419018283_128994.html

http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/rodicka-novorozenec

http://zdravi.euro.cz/denni-zpravy/komentare/novorozenecka-a-perinatalni-umrtnost-jsme-skutecne-nejlepsi-462462

Autor: Jiřina Macháčková | pátek 28.4.2017 5:26 | karma článku: 43.62 | přečteno: 14875x

Další články blogera

Jiřina Macháčková

Císařský řez je pro dítě rizikovější než domácí porod

Minulý týden paní advokátka Klára Slámová rozpoutala diskuzi, kde kladla otázku, proč ženy ohrožují děti domácím porodem. Rodit doma považuje za iracionální a rizikové. Pro zastánce odlišného přístupu měla jen posměch a popření.

22.6.2017 v 20:13 | Karma článku: 26.90 | Přečteno: 3528 | Diskuse

Jiřina Macháčková

Jak se při porodu v Česku vyhnout Kristellerově expresi?

Přejmenované na tlak na fundus děložní? Základem je nenechat se při porodu znehybnit na porodním křesle na zádech s nohama do praku. Blog vznikl jako příspěvek k letošnímu týdnu respektu k porodu.

11.5.2017 v 15:25 | Karma článku: 18.62 | Přečteno: 873 | Diskuse

Jiřina Macháčková

Kam kráčíš, české porodnictví?

Vypadá to, že české porodnictví rezignuje na podporu ženy v přirozeném porodním procesu a začíná preferovat císařský řez.

2.5.2017 v 17:48 | Karma článku: 33.19 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Herda

Dementi!

Mohou splnit naše očekávání? Mohou nás pozitivně překvapit? Obávám se, že ne. Zdá se, že slova byla napsána po zralé úvaze a řádně a pečlivě doložena.

21.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 437 | Diskuse

Pavel Vávra

Sex je motor, sex je zbraň.

Posouváním a znejasňováním hranic "přípustného" ničíme možnosti pro seznamování, ale také ničíme motor lidské civilizace a lidství tím, že "přiléváme do benzínu vodu". A dříve nebo později se ten motor zadře.

21.11.2017 v 18:05 | Karma článku: 15.80 | Přečteno: 350 | Diskuse

Tomáš Flaška

Měli bychom být za invazi v roce 1968 vděční

"Československo by mělo být Sovětskému svazu za rok 1968 vděčné: historie pražského jara." Tento článek vyšel v den návštěvy prezidenta Zemana v Rusku na serveru Zvezda.

21.11.2017 v 16:09 | Karma článku: 37.25 | Přečteno: 1101 | Diskuse

Jiří Turner

Konverze od ateismu k ateismu

Moudrost náboženství by měla patřit celému lidstvu, i těm nejracionálnějším z nás, a zasluhuje, aby si jí i její největší odpůrci zaobírali. Náboženství je příliš užitečné a vlivné, než aby se mohlo zcela přenechat věřícím.

21.11.2017 v 15:23 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 453 | Diskuse

Alena Kulhavá

Jak fakenews a nepravdy ovlivňují nejen výsledky parlamentních a prezidentských voleb v ČR

Pravda zvítězí platí skutečně až při pohledu tváří tvář smrti a někteří i to obejdou a pak je otázka, co prožívají potom (pokud vezmeme zkušenosti různých náboženství pouze jako teoretické možnosti). Je odpovědnost na politicích?

21.11.2017 v 14:31 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 636 |
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5667

Jsem přírodovědkyně. Když něco píši či publikuji, není mi dovoleno se nechat vést pojmy a dojmy. Nýbrž měřitelnými fakty. A toho se chci držet i tady.....Také jsem žena, partnerka a trojnásobná matka.  Občas medituji, občas se vztekám nad světem, který nad hledání skutečné pravdy staví vůli vlastního ega a představ.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.